U Hofiků

Co se junior naučil jezdit na kole, snažíme se ho v tom podporovat. Leč v našich končinách je všude okolo samý kopec a my bychom ho neradi odradili. A protože nám naše milá švagrová půjčila držák na kola za auto, můžeme jezdit, kam se nám zachce... Minulý týden jsme zkusili Kristýnu v Hrádku nad Nisou a bylo to super. Trasy volíme zatím kratší, ale myslím, že junior není žádný béčko a jediný, kdo by měl problém s delší trasou, bych byla já... :-)

Já a kolo nejsme moc velcí kamarádi, chybí mi na něj fyzička. Kopce nahoru nezvládám, dolů se bojím, tak brzdím i na sebemenším kopečku. Ale kluci se mnou mají trpělivost a trasy, které vybírá můj muž, jsou akorát pro všechny. A když je pak na konci odměna v podobě výborné zmrzliny, proč ne?

Včerejší výlet do zmrzlinárny ve Stráži pod Ralskem. Auto jsme nechali na Hamru, ale příště to zkusíme z Osečné. Z Hamru to bylo opravdu jen kousíček. Nicméně i tak to byl výlet na celé odpoledne, domů jsme přijeli až v sedm. Holt na dobrou zmrzku se dlouho čeká a my to měli na hodinu. Jindy bych se na to vybodla, ale junior se těšil a i my měli chuť zkusit něco netradičního...

Výběr byl převeliký, nakonec jsme vybrali melounovou pro Elišku, junior si pořád stál za svojí šmoulovou (chtěl i salámovou, ale vymluvili jsme mu jí), muž si dal štrúdlovou a čokoládovou s chilli a já piňa coladu a kaštanovou. No, musím říct, že nejlepší byla melounová (však si taky Eliška dávala do nosu, a to jindy zmrzliny jen ochutná a nedojí) a štrúdlová. Čokoláda s chilli byla hodně zajímavá, já jen ochutnala, pálivý moc nemusím, ale kdo tomu holduje, určitě by mu chutnala. Pořád tam byla hodně cítit čokoláda, jen pálila na jazyku. Šmoulová mi nechutná, absolutně netuším, co na ní děti mají. Každopádně zmrzlina je poctivá, nandal nám jí sám pan majitel a kdo chcete kouknout do zákulisí výroby, tuším, že byli v některým z minulých pořadů Víkend nebo jak se tomu pořadu na Nově říká... A taky krásná reportáž v časopise Krásný venkov, tuším srpen...

A teď už hurá na přípravu podzimu. Prý se má ochladit, tak konečně trochu zpomalíme...Ale až po oslavě juniorových narozenin.

jsme si užili. Moc. Od počasí jsme měli dopřáno od všeho trochu. První den jsme se koupali (ač jsme k pláži šli cestou necestou, bahnem, Eliška málem vylítla z kočáru a v cíli nás čekala nuda pláž, o které nikdo nevěděl, zato byla narvaná a naše kopa dětí jim asi nebyla moc po chuti), v průběhu týdne několikrát zmokli, ale převážně nám počasí přálo...

První den ráno děti vyfasovali tašky, který jsem doma spíchla, a foukací i nefoukací fixy na textil a jaly se malovat každý svou tašku na poklady. Tím jsem si na sebe ušila bič, neb touha po pokladu byla tak veliká, že nás provázela celým týdnem. Hned první den jsme vyrazili do Houbového parku a vybrali si okruh Hledání pokladu. A pak ještě tři další. :-) Bylo to povedené odpoledne, děti si to tam opravdu užili a jestli pojedete kolem, určitě se tam koukněte. My ještě seběhli do vesnice, kde byla malá pouť a kde jsme pěkně zmokli, protože zničeho nic přišel liják jako hrom. Každopádně pro děti zážitek. :-) A my si cestou zpátky objevili krásnou restauraci Myslivna. Naprosto úžasné chování personálu, kdy nám chtěli dávat ručníky (byli jsme opravdu mokří), krásný venkovní "koutek" pro děti (velké pískovitě, vedle hromada kamínků, odrážedla, auta, motorky, trampolína, houpačky a hlavně ovce!). Výborně vaří a my tam byli během týdne ještě několikrát. Děti si zamilovali kočičky a koťátka, juniora uchvátil Oliver (ovce), který nakukoval do dveří restaurace i do tašek zákazníků. :-)

součástí foukacích fix byly i šablony. Někdo využil, někdo ne. Každopádně děti to zaujalo všechny bez vyjímky. Fixy jsou od centropenu a dají se koupit v papírnictví asi za 80,-

junior to pojal po svém. Žádná šalonka a vzniklo z toho mistrovské dílo!

vnitřní herna s dílničkami v Houbovém parku. Určitě si to tu užijete i při špatném počasí.

S plněním některých úkolů musel pomoct pořádnej chlapák...

Pískoviště a zároveň i hra s vodou (nahoře pumpovat a voda teče korýtkem)

Tady už začalo kapat. Na řetězáku začalo lejt....

V pondělí jsme se dopoledne vydali na průzkum okolí. S taškama a s mapou, kterou děti vyhráli v Houbovém parku. Zase čekali poklad. :-) A našli! V podobě hub! Měli jsme menší problém s tím, kdo kolik hub našel, ale zvládli jsme to. Odpoledne už jsme ale potřebovali děti vyvětrat i jinde, proto jsme vyrazili na zámek Červená Lhota. To může samozřejmě napadnout jen nás. Už když jsme přijeli, překvapilo nás prázdné parkoviště. Přesto jsme se šli aspoň projít a s vidinou kafe hledali i restauraci, Jaké bylo naše překvapení, když měla restaurace zavřeno a v okolí nic jiného. Sedli jsme teda do auta a jeli do Jindřichova Hradce kouknout na úzkokolejku a mašiny. No, nenašli jsme nádraží, nikde jsme neviděli ani jednu ceduli a bylo vedro, tak jsme to vzdali...

O Elišku bylo celou dovolenou bravurně postaráno...

oblíbená hra na rodinu

V úterý už jsme byli poučení a vyrazili na Hlubokou. Hluboký zážitek to byl! Nahoru jsme vyjeli vláčkem (kočár jsme složili k nohoum). Na věž šli všichni, jen já a Aleš jsme hlídali Elišku (rozuměj nemáme rádi výšky) a mávali ostatním, kteří statečně vyšli až nahoru. Holky si pak prošli i vnitřní okruh, my s dětma a Alešem jsme prošli zahrady a zastříleli si z kuše. Dolů pak už pěšmo a pak hurá za Oliverem na koleno a borůvkový knedlíky...

Oliver zkoumá obsah mojí tašky

Eliška si to s Oliverem vyříkala. Její obligátní "Mazej, Oli.Moje bábovky."

Ve středu jsme vyrazili na Červenou Lhotu znovu. Tentokrát jsme prohlídku uvnitř nestihli. Na odpoledne jsme měli domluvené v Myslivně koníky. Ale prošli jsme se, zastříleli z kuše a dali si oběd v jediné restauraci, která tu je. Venkovní. Narvané. S chutí jsme pak zmizeli do klidu Myslivny. Tam bohužel koníci nebyli, neb měl jeden zánět... Dali jsme si tedy kafe, děti si pohráli a celí lační po pokladu se vraceli domů.

pár úkolů na zabavení dětí... (najdi něco modrého, červeného, žlutého, zeleného, černého a fialového - podle možností fixek v kabelce, které jsem měla celou dovču u sebe, stejně jako čtvrtky. Jednoduché, rychlé na přípravu a děti to zabavilo)

všichni spolu s vzácným úkazem - spící Eliška

klasická bojovka po zahradě - pár úkolů, který zvládli všichni, na konci hledání pokladu

radost z pokladu veliká

nakonec buřta na klacku. Se zpestřením popálené ruky juniora.

Ve čtvrtek jsme si dali odpočinkový den. Dopoledne jsme se šli s dětma projít k oboře a vedle se stavili ve výborný vodácký "restauraci" na kafe. Děti si užili písek a sbírání žaludů (podle nich oříšků). My výborný kafe a domácí koláč a malinovku, která tam tak nějak chutnala malinověji... Samozřejmě se to neobešlo bez drobných hádek, ale všechno vyřešila veverka, která na ně hodila pár oříšků, protože už je nemohla poslouchat. :-) Zvláštní, jak i ti starší všemu hned uvěřili a veverku v korunách stromů dokonce i viděli. Jejich představivost je úžasná. Nicméně nám tím ulehčili odpolední program, kdy jsme šli po stopách vlka a jelena (hospoda se jmenovala Vlčí bouda a vedle byla obora) a zachraňovali princeznu zakletou do veverky. Tím tedy poklad číslo dvě. Včetně pouštění lodiček...

tentokrát byly v pokladu lampiony... Předzvěst noční stezky...

V pátek jsme měli v plánu zoo na Hluboké s jízdou lodí. Bohužel nám začalo pršet, tak jsme hledali náhradní program... Nakonec jsme zkusili Pohádkovou půdu, která nás nijak neochromila... Dali jsme si aspoň oběd (Ela dokonce celý řízek) a vyrazili směr chata a další poklad...